Kde chci bydlet - Nové byty a rodinné domy na prodej

Podle iniciativy „Šance pro budovy" by se v České republice mělo povinně stavět v nízkoenergetickém standardu již od roku 2013, o dva roky později by již všechny novostavby měly být povinně pasivní.

Podle EKOSPOLu může nová evropská směrnice či dokonce její další zpřísnění z dílny některých tuzemských zájmových skupin výrazně poškodit a zdeformovat český trh s bydlením.

„Jde o další důkaz novodobého evropského socialismu, kde bruselští úředníci pod vlivem lobbistů a zájmových skupin rozhodují o trhu, o kterém nemají ani ponětí," varuje Evžen Korec, generální ředitel a předseda představenstva společnosti EKOSPOL a.s. Své přesvědčení obhajuje fakty a devatenáctiletou zkušeností na rezidenčním trhu.

Mnozí zájemci prý o nízkoenergetické bydlení nestojí

Jak vyplývá že statistik, které EKOSPOL pravidelně zpracovává, se jen za rok 2010 v Praze prodalo celkem 2 691 nových bytů. Byty budované v nízkoenergetickém, případně pasivním standardu, se přitom na tomto čísle podílejí jen v cca dvou až čtyřech procentech.

„Podle našich zkušeností většina zájemců o nové byty o nízkoenergetické, případně pasivní bydlení nestojí. Rozhodně tedy ne za ceny, za které se v České republice tyto byty dnes prodávají. Návratnost zvýšené ceny těchto bytů na úspoře energií se totiž pohybuje okolo 20 a více let, a to kupující jednoduše nejsou ochotni akceptovat," argumentuje Evžen Korec. Podle Korce je situace v České republice, stejně jako v dalších členských zemích EU z bývalého východního bloku, diametrálně odlišná od situace ve vyspělých zemích evropské patnáctky. „Například německá rodina si bydlení v nízkoenergetickém standardu dovolit může, ale pro českou by vysoká cena a tím pádem i vyšší hypotéka znamenaly podstatné snížení životní úrovně. Bruselský úředník se na to ovšem neptá, české domácnosti v Bruselu své lobbisty nemají."

Vedle vysoké ceny je menší zájem o tento typ bydlení způsoben také negativy, které vycházejí ze samotné podstaty energeticky šetrných staveb. „Bydlet v bytě pasivního energetického standardu například znamená, že v období od října do dubna nemůžete větrat. Otevřete-li v topné sezóně v takovém bytě okno, veškerý úsporný efekt založený na rekuperaci se okamžitě vytratí. Optimalizace spotřeby energií je tak vykoupena nižším komfortem bydlení, což řadu potenciálních zájemců odradí," tvrdí Korec.

Podle Korce zůstává otázkou, zda se za veřejným zájmem nové směrnice neskrývají spíše zájmy soukromých firem - především některých developerů nebo společností udělujících novostavbám certifikáty nízkoenergetického, případně pasivního standardu. Trh s nízkoenergetickým bydlením totiž podle něj vykazuje vlastnosti typické pro tzv. tržní niku. Je malý a specifický, s omezeným počtem klientů, kteří jsou ale za bydlení přesně podle svých představ ochotni zaplatit výrazně vyšší cenu. Proto se na tomto trhu poměrně úspěšně pohybuje několik menších developerů s vyššími maržemi, kteří se na výstavbu takového bydlení specializují. Naopak velcí developeři, kteří vlivem recese zápasí se zásobou drahých neprodejných bytů, intenzivně hledají pro své nové projekty odbytiště, na němž by nemuseli výrazněji sáhnout do svých marží. A trh s energeticky šetrným bydlením by takovým odbytištěm mohl podle ředitele EKOSPOLu být, jen kdyby se na něm prodávalo výrazně více bytů.

Evžen Korec se domnívá, že nové administrativní rozhodnutí evropských úředníků, které de facto povýší menšinový trh energeticky šetrného bydlení na většinový, tak vytvoří velké odbytiště pro novostavby realizované s výrazně vyššími developerskými maržemi. „Český občan ale nebude mít na výběr - ve veřejném zájmu si bude muset povinně pořídit dražší bydlení. Dostupnost vlastního bydlení se tak v České republice opět sníží," uzavírá Evžen Korec.

Zdroj:TZ EKOSPOL