Kde chci bydlet - Nové byty a rodinné domy na prodej

Z pětadvaceti staveb, které prohlásilo ministerstvo kultury ve třetím čtvrtletí roku 2014 za kulturní památku, tvoří pět položek vily, tedy samostatně stojící budovy obklopené obvykle zahradou, které si majetnější vrstvy pořizovaly pro rodinné bydlení. V českých zemích se rozšířily v druhé polovině 19. století, kdy vznikaly v tehdy oblíbených historizujících architektonických slozích.

Zbraslavská vila čp. 630 byla vystavěna v letech 1892–1893 pro právníka a univerzitního profesora Františka Storcha. V její architektuře se mísí vlivy historismu, secese a tzv. heimatstilu. Jen o málo mladší je dům čp. 632 Eduarda Hamburgera ve stylu německé renesance, dokončený v roce 1895 v Olomouci. Z dvacátých let 20. století století pochází venkovskou zástavbou a hlavně architekturou horských turistických chat inspirovaná vila čp. 2355 v Jablonci nad Nisou, ale také velmi odlišný dům čp. 184 z Liberce-Kristiánova, jehož architektura je popisována jako barokizující moderna s odrazy soudobého novoklasicismu. Oblíbenost historizujících slohů přetrvávala i nadále; palácová novobarokní vila čp. 1837 byla v Ústí nad Labem – Střekově vystavěna až ve 30. letech 20. století.

Zbraslavská vila vystavěná v l. 1892–1893 pro profesora Františka Storcha

Ve stejném období jako tyto vily vznikaly i další moderní stavby, které se nově staly kulturními památkami; například novorenesanční dům čp. 95 z roku 1891, který svým monumentálním průčelím dominuje východní straně náměstí ve Šternberku. Historizující podobu má i stejně starý dům rodiny Willyho a Marthy Hirschových čp. 812 v Plzni, dokončený roku 1888. V roce 1910 byla postavena hasičská zbrojnice čp. 807 v ulici Svobody v Mikulově, technická stavba s hranolovou věží na sušení hadic, garážemi a místnostmi pro mužstvo. Ještě o něco později byla dokončena přehrada a „špičková“ (rozuměj: ve špičce pracující) vodní elektrárna v Liberci-Rudolfově. Správní budovu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, vybudovanou ve třicátých letech 20. století, popisují experti jako příklad expresionistické architektury; hotel Společenský dům čp. 727 v Otrokovicích, slavnostně otevřený roku 1936, a spořitelnu čp. 59 v Soběslavi z předválečného roku 1938 zase jako kvalitní stavby architektury funkcionalistické.

Dvanáct výše uvedených nově prohlášených kulturních památek vlastně představuje průřez architektonickou tvorbou konce 19. a první poloviny 20. století a může ilustrovat vývoj moderní architektury od nostalgického reflektování národní minulosti v historizujících slozích po razantní vyjádření víry v budoucnost, odrážející se ve stavbách 30. let. Kulturní památky z celkem dvanácti krajů, prohlášené ve 3. čtvrtletí roku 2014, uvádíme v příloze.

Za kulturní památky prohlašuje (po posouzení návrhu, který může podat kterákoli fyzická nebo právnická osoba) Ministerstvo kultury České republiky věci či soubory, jež jsou významnými doklady historického vývoje a životního stylu společnosti, projevy tvůrčích schopností člověka či mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Kulturní památky jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP); ke 30. září 2014 v něm bylo zapsáno 40 291 nemovitých kulturních památek. 

Velký počet nově prohlášených památek moderní architektury je jedním z důsledků pozornosti, kterou Národní památkový ústav tomuto tématu v posledních letech věnuje. Novodobé stavitelství a architektura jsou mimo jiné tématem vědeckovýzkumného úkolu NPÚ Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století. Na základě jeho výsledků vzniklo či vzniká (kromě řady článků v časopisech, odborných map, výstav a přednášek) několik knih, například 50 let experimentálního sídliště Invalidovna, Josef Sudek: Architektura Hradce Králové či Po sorele brusel, sklo, struktury a beton: Kapitoly z architektury a výtvarného umění v 2. polovině 50. a v 60. letech od Bruselu po Ostravu, věnovaná komparaci architektury 50. let s tvorbou pozdního modernismu, označovaného v českém prostředí jako bruselský styl.

Studium moderní architektury bude Národní památkový ústav od druhé poloviny prosince koncentrovat do nově vzniklého Metodického centra moderní architektury se sídlem v areálu komplexně obnovené vily Stiassni v Brně-Pisárkách. Jeho náplní bude poskytovat jak majitelům moderních staveb, architektům a projektantům, tak studentům a památkářům edukační, poradenské a konzultační služby specializované na obnovu a využití památek především první poloviny 20. století.

„Architektura dvacátého století byla ještě nedávno státní památkovou péčí poněkud opomíjena. O něco lepší je situace v případě architektury prvorepublikové, jejíž kvality je dnes už i pro veřejnost snazší rozeznat. U poválečné architektury, hlavně u staveb z šedesátých až osmdesátých let dvacátého století, je však situace stále složitá a dodnes se stává, že cenné a kvalitní budovy z nedávné minulosti jsou ohroženy či ničeny. Proto se Národní památkový ústav snaží téma důkladně poznat a zároveň jej prezentovat a otevřít pro nejširší publikum,“ uvedla generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková, která je sama odbornicí na moderní architekturu.

Důsledkem tohoto trendu je i vznik komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století, která se ustavila v dubnu tohoto roku. Jako poradní orgán generální ředitelky NPÚ bude definovat a kvalifikovaně pojmenovávat hodnoty architektury a uměleckých děl vzniklých po roce 1945 jak v československém, tak v evropském kontextu.

Založení komise vyvolala potřeba širší diskuse a její členové, mezi nimiž jsou externí odborníci jako Ondřej Beneš, Karel Doležel, Matúš Dulla, Jiří Kotalík, Zdeněk Lukeš, Jakub Potůček a Rostislav Švácha, už během několika málo měsíců jednali například o potřebě plošné ochrany brněnského sídliště Lesná, o nevhodnosti odejmutí památkové ochrany hotelu International v Brně, doporučili prohlásit vlakové nádraží v Havířově za kulturní památku a naopak nedoporučili prohlásit za památku kulturní dům v Semilech.

Zdroj: TZ NPÚ